Nadpis článku Další novinky
budosova4

JAKO KLOKÁNCI V MÁMINĚ KAPSE

13.8.2018

V České republice se každý rok narodí přibližně osm tisíc dětí předčasně. Aby přežily svůj rychlý příchod do světa, který se nepodobá tomu v mámině bříšku, stará se o ně tým lékařů a sester ve speciálně vybavených porodnicích. Rozhovor s neonatoložkou Helenou Budošovou.

O tom, jakou péči tato pracoviště novorozencům poskytují a jak se mohou zapojit rodiče, jsem si povídala s neonatoložkou Helenou Budošovou z Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze-Podolí.

 

Paní doktorko, co se děje v porodnici s miminkem, které se narodí předčasně?

Předčasný porod, to znamená porod před ukončeným třicátým sedmým týdnem těhotenství, může proběhnout klasicky nebo císařským řezem, záleží na jeho příčině. Snažíme se, aby děti narozené předčasně přicházely na svět rovnou  v porodnicích, které jsou na ně speciálně připraveny, v tzv. perinatologických nebo intermediárních centrech. Pokud se miminko narodí například o tři týdny dříve, žádná speciální opatření nepotřebuje. Poporodní péče je závislá na týdnu, kdy se miminko narodí, zachraňují se miminka od 24. týdne. Ta nejmenší jsou zcela napojena na umělou plicní ventilaci, u dětí narozených později stačí mírnější dechová podpora. Celkově péče závisí na příčině porodu a komplikacích. Samozřejmě čím je miminko narozené dříve, tím potřebuje více podpory, jak dechové, oběhové, má problémy s příjmem stravy apod. Ošetřující lékaři jsou v každodenním kontaktu s rodiči a vše jim podrobně vysvětlují a informují je o aktuálním vývoji zdravotního stavu jejich dítěte. Nicméně každé dítě je jiné a nelze průběh jeho poporodní péče paušalizovat.

Kolik je u nás takto vybavených pracovišť?

V České republice je dvanáct specializovaných perinatologických center, personálně i přístrojově vybavených pro tyto nejmenší děti. Dítě po porodu převezme neonatolog, který miminko vyšetří a zajistí základní životní funkce. Některé děti musí být hned po porodu napojeny na dýchací přístroj. Miminko je co nejrychleji transportováno v převozním inkubátoru na jednotku intenzivní péče. Zde je umístěno do inkubátoru nebo výhřevného lůžka a stará se o něj tým sestřiček a lékařů.

Mohou být rodiče v kontaktu s děťátkem, které je v inkubátoru?

Rodiče mohou za svými dětmi docházet neomezeně, maminky hned po porodu začínají odstříkávat mléko, které je jejich dětem podáváno a má velký význam pro imunitu nezralých dětí. Rodiče se svých dětí mohou dotýkat, hladit je. Postupně je klokánkují.

Co to znamená?

Klokánkování je chování dítěte, kdy miminko leží na hrudníku jednoho z rodičů. Jedná se o těsný kontakt kůže na kůži. Je to jednak důležité pro maminku, protože klokánkování podporuje laktaci a upevňuje vztah s dítětem, ale klokánkování má především i velmi pozitivní vliv na miminko. Pomáhá stabilizovat například dechovou frekvenci, srdeční akci, zlepšuje dětem imunitu apod.  Název je odvozen od toho, že klokaní mládě je po narození ve vaku, kde se dále vyvíjí.

Existují i jiné možnosti kontaktu rodičů s jejich nedonošenými dětmi?

Vím, že v některých perinatologických centrech mají kamery a rodiče si jejich miminka mohou sledovat on-line z domova. My, stejně jako ostatní pracoviště, zapojujeme maminky co nejdříve do péče o jejich děti. Přebalují je apod. Jakmile je to možné, snažíme se zahájit přikládání ke kojení. Pokud nemohou rodiče dítě navštěvovat, mohou nahrát svůj hlas a my zvukovou nahrávku dětem pouštíme.

To je moc hezké… Jaká vyšetření se běžně dělají v porodnici u nedonošených děti?

Během pobytu na oddělení nedonošených novorozenců se dětem pravidelně kontroluje ultrazvuk mozku, provádí se pravidelné oční kontroly, jak se vyvíjí cévy na sítnici a před propuštěním se vyšetřuje sluch. Děti zkontroluje neurolog a eventuálně rehabilitační sestřička. Samozřejmostí jsou pravidelné kontroly krve kvůli chudokrevnosti, kostnímu metabolismu apod.

Je u předčasně narozených dětí zvýšené riziko ztráty sluchu? Platí to i pro jiná postižení?

Ano, u nedonošených dětí je zvýšené riziko ztráty sluchu. Souvisí to i s komplikacemi a léčbou nedonošených dětí. Proto všem nedonošeným dětem provádíme podrobnější screeningové vyšetření sluchu (sluchové kmenové evokované potenciály) a mimořádně rizikovým dětem sluch kontrolujeme i později. U extrémně nedonošených dětí, s porodní hmotností pod 1000 gramů, je i vyšší riziko zrakového postižení.

Když se rodiče po narození dítěte dozvědí, že bude mít nějaký handicap, je to pro ně velká zátěž... Jak jim můžete pomoci?

Ano, předčasné narození dítěte nebo porození dítěte s vrozenou vadou je pro rodiče šokem, stresovou situací. Ani na jednu variantu nejsou připraveni, těší se na zdravé dítě a nakonec je vše jinak, zažívají období nejistoty. Rodiče musíme podrobně informovat, dostávají sdělení i v písemné formě, aby si to v klidu mohli přečíst. Je nutné stanovit přesnou diagnózu, zda se jedná o izolovanou vadu nebo o komplexnější problém. Vysvětlit jim, co mohou očekávat, jak se bude situace vyvíjet. Rodiče mají k dispozici i psychologickou pomoc.  Předčasně narozené děti jsou pak dlouhodobě sledovány v Centrech komplexní péče, kde se sleduje jejich psychomotorický vývoj, řeší se specifické problémy nedonošených dětí – například problémy s chudokrevností, dýcháním, očkováním, růstem a další. Pokud děti mají například postižení zraku, sluchu, jsou odesílány na specializovaná pracoviště, která se o ně dále starají. Rodičům nabízíme i kontakty na různá sdružení rodičů a centra rané péče, která jim mohou pomoci v jejich těžké životní situaci…     

Některá zdravotní postižení, vrozené vady nebo onemocnění se dají odhalit již v těhotenství. Co se dá určit z plodové vody a co ne?

Odběrem plodové vody se dají zjistit geneticky podmíněné vady.  K tomuto vyšetření se přistupuje, pokud při screeningovém vyšetření krve a ultrazvuku jsou nějaké parametry abnormální a mohly by značit genetickou vadu. Mezi další rizikové faktory patří vyšší věk rodičů. Běžně se testují nejčastěji se vyskytující genetické vady, např. Downův syndrom. Klasické vyšetření plodové vady nezahrnuje vzácná, extrémně raritní onemocnění. Tato speciální vyšetření se doplňují například při výskytu konkrétního onemocnění v rodině. Jelikož existuje velké množství genetických onemocnění s velmi malým výskytem, nelze všechna tato onemocnění standardně pokrýt. Tím vůbec nechci maminky strašit, jen odpovědět na otázku. Amniocentéza (odběr malého množství plodové vody – pozn. red.) je velice spolehlivé a užitečné vyšetření, ale stoprocentně nevyloučí všechny vady. Ale to žádné vyšetření a nikdo nezaručí!  Při vyšetření plodové vody se také hodnotí pohlavní chromozomy, takže pokud rodiče mají zájem, mohou se dovědět pohlaví jejich miminka. Z plodové vody například nelze předpovědět riziko předčasného porodu, vzácné genetické vady či metabolické vady. 

    

Ovlivňujete rodiče v jejich rozhodnutí nechat si dítě, i když je jasné, že se narodí zdravotně postižené?

Sdělení rodičům, že jejich nenarozené dítě má prenatálně zjištěné postižení, je vždy velmi náročnou situací. Rodičům tuto informaci nejčastěji sdělují lékaři-gynekologové, kde jsou maminky v péči během těhotenství, spolu s genetiky. Ti pak s rodiči vzniklou situaci probírají, rodiče většinou chtějí slyšet více názorů, hledají na internetu. S pediatry-neonatology konzultují možnou léčbu. Jsou rozdílné situace, například pokud se zjistí rozštěp rtu a patra, tak s rodiči probíráme, co se bude dít po porodu, kdy dítě bude operováno, jaká je prognóza a co je čeká.

Jiná je situace, pokud se vyskytuje více vad současně a prognóza nepříznivá, s postižením intelektu. Nicméně rozhodnout se o osudu těhotenství musí rodiče sami a my jejich rozhodnutí plně respektujeme a podporujeme.

 

Dětská lékařka a neonatoložka MUDr. Helena Budošová  pomáhá na svět předčasně narozeným miminkům v Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze-Podolí, kde působí od roku 2003. Dříve pracovala na dětsko-kojeneckém oddělení nemocnice Kolín.

Momentálně je na rodičovské dovolené s dvouletým synem a jednou měsíčně působí na novorozeneckém oddělení Masarykovy nemocnice v Rakovníku.

V roce 2010 získala cenu Purpurové srdce za přínos v péči o předčasně narozené děti.

Je zakladatelkou Centra pro neslyšící matky při Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze-Podolí.


 

Připravila: Lucie Křesťanová, šéfredaktorka časopisu Dětský sluch

Fotografie: archiv MUDr. Heleny Budošové, Shutterstock.com a archiv Tamtamu

inzerce
Úvodník

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

je všeobecně známo, že včasná diagnostika je základním předpokladem pro úspěšnou kompenzaci a rehabilitaci sluchové vady a předurčuje tak celkový vývoj dítěte. Proč se tedy stále setkáváme s příběhy rodičů, kteří museli v dlouhém a složitém období, plném nejistoty, pátrat po tom, co vlastně ve vývoji jejich dítěte není v pořádku? Je nutné, aby do života rodičů zasahovaly i tyto pocity? „Těžko se srovnávám hlavně s tím, že jsme na vadu sluchu přišli tak pozdě.Přemýšlím, kolik křivd jsme na něm napáchali, když jsme si mysleli, že zlobí, že neposlouchá, přitom dnes už vím, že kolikrát neslyšel, nerozuměl, nevěděl, co jsme po něm chtěli. S tím se mi těžko smiřuje,“ vysvětluje jedna z maminek, které se redakci časopisu Dětský sluch svěřily se svou složitou rodičovskou zkušeností. Třetí letošní číslo tištěného magazínu Dětský sluch, které vyšlo v polovině září, jsme věnovali právě včasné diagnostice. Část textů z tohoto vydání budeme postupně publikovat i zde na portálu.

Zkušenosti ze zahraničí prokazatelně dokládají efektivitu funkčních národních screeningových systémů v jiných zemích, že i naše regionální a lokální zkušenosti v České republice mají pozitivní a statisticky významné výsledky, jak potvrzují lékařky Zuzana Šálková a Eva Havlíková. Také Tamtam se od roku 1998 snaží podporovat proces zavedení celoplošného screeningu sluchových vad v České republice, jak se můžete dočíst v článcích Věry Pažourkové, Anny Kučerové a Anny Jiříčkové. Kontinuálně sledujeme, že mezi našimi klienty přibývá dětí, které mají ve čtyřech měsících kvalitní sluchadlo a rodiče, kteří vědí, jak sluch a komunikaci svého dítěte rozvíjet. Bohužel ale registrujeme i rodiče, a není jich málo, kteří o vyšetření sluchu v porodnici vůbec nevědí, nebo naopak vyšetřením projdou, ale netuší, co mají dělat dál. Mnozí ještě ve dvou letech věku dítěte žijí s informací, že jejich dítě je opožděné. Proč nemohou být vyšetřeni novorozenci ve všech porodnicích? Proč nemohou dostat všichni rodiče srovnatelné informace? Proč nemáme v České republice jednotné metodické vedení a národní registr? Bude se systém u nás nějak měnit? Co můžeme pro pozitivní změnu udělat? Odpovědi na tyto a další otázky najdete v posledním čísle Dětského sluchu a na portálu www.idetskysluch.cz.

Díky mnoha zapáleným (vytrvalým,nadšeným, obětavým) lidem, jmenovitě musím vzpomenout na pana docenta Zdeňka Kabelku, jsme na správné cestě a nikoli jen na jejím začátku. Věřím, že každý krok správným směrem je užitečný a jsem přesvědčena, že dobré věci poslouží i toto číslo Dětského sluchu a veškeré informace na portálu idetskysluch.cz věnované včasné diagnostice.

 

Příjemné a inspirativní čtení vám přeje

Mgr. Jana Fenclová
ředitelka CDS Tamtam o.p.s.

Sociální sítě

Zůstaňte se námi v kontaktu díky našim sociálním sítím! Inspirujte se, ptejte se odborníků!

Facebook
Nejnovější trendy a aktuality
YouTube kanál
Zajímavé reportáže a rozhovory
Partneři
Partneři-2 Partneři-4 cez 4 malý sirda úřad vlády 2
inzerce
Copyright © 2015-2018 Centrum pro dětský sluch Tamtam, o.p.s. se sídlem Hábova 1571/22, 155 00 Praha 5 – Stodůlky IČ: 00499811. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu Centrum pro dětský sluch Tamtam, o.p.s., zakázáno.