Naše činnost se dá přirovnat k velkoobchodu se sluchadly

Komentuje také vývoj sluchadel a zamýšlí se i nad tím, proč se u nás stále vydávají sluchadla jen na stovkách míst, zatímco v zahraničí jsou jich tisíce. 

Sluchadla prodělala v uplynulých 30 letech obrovský vývoj, vpřed se posunuly i technologie. Jaké nejvýraznější změny podle vás v této oblasti nastaly?

Rozdíly jsou obrovské a vývoj neskutečný. Před 30 lety existovala výhradně analogová sluchadla. Digitální se už začínala objevovat, ale rozhodně ne na našem trhu. Tehdy byla sluchadla závěsná, sem tam tzv. zvukovodová nebo nitroušní. Velká část nitroušních však nebyla vyrobená na míru, ale byla to „modulární“ sluchadla. Šlo o jakýsi modul, k němuž se dodělala tvarovka, a to se nosilo v uchu. Z pohledu vnějšího se sluchadla až tak nezměnila, když vezmu tyto 2 kategorie, závěsná a zvukovodová. Velký moment nastal v době přelomu milénia, kdy se objevila digitální sluchadla. A také před cca 15 lety, kdy přibyla třetí kategorie – sluchadla s externím reproduktorem. Tato koncepce postupně začíná převažovat (díky své univerzálnosti) a v některých zemích již dosahuje i 90% zastoupení.

Jak tehdy vypadala?

První digitální sluchadla se samozřejmě vůbec nedají srovnávat s dnešními. Měla pár kanálů, v podstatě nic nešlo nastavit. A troufnu si tvrdit, že poslechově byla v té době lepší analogová sluchadla než digitální – pokud bylo dobře udělané analogové sluchadlo s různými propracovanými typy zesilovačů (například sluchadla se zesilovači K-Amp měla krásný zvuk). Tenkrát postavit sluchadlo, zkonstruovat ho mechanicky, to byla věda – ruční práce. Dnes je to také věda, ale v úplně jiném slova smyslu. Dnes je to o softwaru a o algoritmech. Takže prvním přelomovým momentem byla digitální sluchadla.

Ředitel společnosti Lukáš Praus

Jaký milník přišel potom?

Druhý přelomový moment nastal, když přišla konektivita. To znamená možnost propojení sluchadel nejprve s periferiemi a potom s televizí, telefonem apod. Různé formy dálkových ovladačů už existovaly za éry analogových sluchadel. Ale najednou sluchadla šla propojit s televizí, s telefonem přes bluetooth apod. Existovaly k tomu externí mikrofony, třeba pro děti do školy. Kdysi fungovaly na základě FM technologií, ale záhy se vše přesunulo do digitální éry. V momentě, kdy sluchadla šla přímo propojit přes iPhony či další typy mobilních telefonů, nastal třetí skok. Obrovský, a troufám si říci, že i největší. Bylo to tuším kolem roku 2013. Na pozadí toho všeho se stále zdokonalovaly technologie a s nimi i procesory. Stejně jako u počítačů, u mobilů, u všech těchto moderních elektronických zařízení, se s každou generací mění i procesor, který je jejich jádrem. Projevuje se to i ve sluchadlech. Větší výpočetní kapacita znamená komplexnější algoritmy na zpracování a analýzu zvuku, a tím i přesnější a efektivnější zpracování signálu. Vede to k lepší srozumitelnosti řeči zejména v hlučném prostředí.

V čem je tedy podle vás největší rozdíl v nabídce sluchadel – tehdy a dnes?

Dříve se analogové sluchadlo dalo nastavit jen v omezeném spektru. Pár parametrů šlo doladit šroubovákem pomocí trimrů t. To znamená, že v nabídce bylo poměrně dost typů – každý pokrýval nějakou část sluchových vad. Práce byla o tom, vybrat správný typ sluchadla a pak ho drobně doladit. Dnes toho sluchadla umějí mnohonásobně víc, ale z hlediska doladění a nastavení jsou mnohem univerzálnější. V současnosti to není o tom, že by bylo 10 různých typů sluchadel pro 10 různých typů vad. Technicky vzato moderní sluchadlo pokrývá, řekněme, 90 % poruch svým hardwearem. O to větší důraz je kladen na nastavení. Výběr vhodného typu pak dnes zahrnuje tehdy zcela neznámý aspekt – výběr na základě výbavového stupně sluchadla – tedy modelové řady a cenové úrovně.

Mně se nastavování sluchadel jeví čím dál složitější, přitom je u nás mohou přidělovat a nastavovat jen foniatři, že? Dnes aby foniatr byl zároveň IT pracovníkem. Co vy na to?

Bohužel musím říct, že u nás platí přesně to, co jste říkala. Je to čím dál složitější, čím dál větší důraz je kladený na techniku a její použití. Musíte klientovi sluchadlo nejen dát, ale je kolikrát potřeba ho spárovat s jeho mobilním telefonem a vysvětlit mu, jak se to používá. Často zjistíte, že nemá staženou příslušnou aplikaci, nemá účet u Googlu nebo u Applu. To znamená, že mu ho musíte založit, aby si aplikaci mohl stáhnout, a vysvětlit, co a jak. Je to práce na celé odpoledne. V podstatě děláte tomu člověku ajťáka. To není činnost pro lékaře. Nemá na to čas. Tato praxe funguje nás i na Slovensku, ale ve světě je to jinak, s výjimkou několika zemí, s nimiž bychom se asi nechtěli srovnávat. Jinde to neřeší výhradně lékaři.

Zadávání objednávky individuálních ušních tvarovek do výroby

A kdo tedy?

V Dánsku jsou to třeba audiologičtí specialisté, nebo v německy hovořících zemích se jim říká „sluchadloví technici či sluchadloví akustici“. Ti jsou zodpovědní za nastavování sluchadel na volném trhu. Jsou to specialisté vzdělaní v tomto konkrétním oboru, nelékaři. Obor se pohybuje na pomezí techniky, anatomie a akustiky. U nás bych to přirovnal nejblíže asi k optometristům. Ty známe i z českého prostředí, kde dobře fungují v oblasti korekce zraku.

A jak to tedy děláte vy? Máte nastavenou spolupráci s foniatry, kteří vaše sluchadla předepisují a nastavují pacientům? Kolik jich odhadem je?

Spolupracujeme téměř se všemi, řádově se bavíme asi o 150 lékařích. Původně to byli jen foniatři, potom mohli na základě kurzu získat povolení také ORL lékaři, kteří dodnes smí vydávat sluchadla dospělým pacientům. Dětem do 18 let je mohou vydávat pouze foniatři. Lékař je za výběr sluchadla odpovědný a je jediný, kdo to smí dělat. Takže de facto se naše činnost dá přirovnat k velkoobchodu. My sluchadla dodáváme lékařům, kteří je vydávají koncovým zákazníkům. Bohužel další českou specialitou je poslední dobou to, že do tohoto oboru vstupuje málo nových lékařů. Někteří při odchodu do důchodu nemají nástupce, který by ordinaci po nich převzal. Snažíme se jim ulehčit situaci. Máme kolegu, který jezdí po republice a s touto činností lékařům pomáhá. Smí ale pracovat pouze pod dohledem a jménem lékaře, ne samostatně, a je to vždy na zodpovědnosti lékaře. U nás je situace dlouhodobě paradoxní. I kdybychom chtěli někomu v Česku prodat sluchadlo a on si ho chtěl koupit, nemůže. Musí k lékaři, který mu na něj vystaví poukaz. Platí to i pro cizince u nás.

Kolik je v Česku uživatelů sluchadel? Máte představu?

Máme jen odhady. Přené statistiky, na rozdíl od okolních zemí, neexistují. Domníváme se, a z různých ukazatelů to vyplývá, že v České republice se ročně přidělí a vydá kolem 35 až 40 tisíc sluchadel. Dospělým i dětem. A to se týká jen nově vydaných. Nárok je každých 5 let, takže podle mě je jich mezi lidmi minimálně 5x tolik. Myslím tím celý náš trh, nejen ta naše.

Příprava otisků pro 3D skenování a následnou objednávku výroby tvarovek

Kolik dětí je mezi uživateli sluchadel? Jsou sluchadla pro děti v něčem jiná?

Řádově to budou tisíce dětí, ale je potřeba rozlišovat, kdo je podle definice dítě. Předpis u nás hovoří tak, že kategorie dětská je do 18 let věku včetně, to znamená do 19. narozenin. Takže pokud se bavíme o požadavcích na pediatrická sluchadla, mluvíme o dětech předškolního věku. Zde je to jinak. Největší rozdíly jsou u miminek. Ale od cca 6–7 let do 12 let věku už specifika nejsou zásadní. Po 12. roce věku už v podstatě není rozdíl v tom, zda je uživatelem dítě, nebo dospělý – z pohledu techniky. Z pohledu pravidel nelze dát dětem sluchadla do ucha, ale pouze závěsná, ve sluchadle je potřeba mít zařízení, které blokuje otevření baterie apod. U dětí jsou i jiné estetické požadavky na sluchadla, jiná barevná provedení. Je tlak na to, aby sluchadlo bylo co nejmenší a nejlehčí fyzicky, ale zároveň výkonné. Také jsou různá periferní příslušenství pro malé děti, aby jim sluchadlo drželo na uchu – pletené čelenky, gumičky, háčky a tak dále.

Na vašich stránkách máte test na orientační vyšetření sluchu. Ozval se vám někdo na základě tohoto testu? Využívají ho lidé?

Ozvali se možná 1–2 klienti. Naše stránky jsou korporátní, takže to vymýšlí někdo v marketingovém oddělení v Dánsku a je to pro celý svět stejné. Navíc je test v angličtině. Bohužel náš pohled zde v Česku je zkreslený uzavřeností trhu, o které jsme už mluvili, neboť celou problematiku smějí a dělají jenom lékaři. Jinde můžete jít k akustikovi a vyzvednout si sluchadlo ve výdejně. Volný trh má samozřejmě i svá pravidla, kam až sahá pravomoc akustika, co smí řešit sám, kam už jeho kompetence nesahá a co smí řešit pouze klinika. U nás jsou lékaři zodpovědní za všechno a bohužel pak nemají dostatek času věnovat se všem, kteří by to potřebovali. Řeší spoustu balastu, který by řešit nemuseli. Volný trh může odfiltrovat třeba běžné stařecké nedoslýchavosti, ale problematiku kompenzace dětského sluchu řeší specializovaná pracoviště. Lékaři pak mají dost času věnovat se záležitostem, kde jsou potřeba.

Že by méně zásadní ztráty sluchu odhalil běžný orientační test a pacienti s těžkými ztrátami by pak nemuseli tak dlouho čekat na vyšetření u foniatra, jako je tomu u nás?

Přesně tak. Z hlediska penetrace trhu jsme na tom v Česku desetinásobně hůř než srovnatelné země v našem okolí. Máme téměř 11 milionů obyvatel a míst, kde se dá pořídit sluchadlo, je asi 150, možná 200. Pro srovnání třeba Rakousko má zhruba 8 milionů obyvatel a 3,5 tisíce míst, kde se dá pořídit sluchadlo. Takže skoro dvacetkrát tolik. U nich jde v podstatě o krámy se sluchadly. K tomu mají ještě specializovaná pracoviště, kliniky, kterých jsou řádově nižší desítky, a kde řeší implantace či závažnější nebo speciální případy. Cílem akustiků je mimo jiné, aby si lidé šli sluchadla do obchodu vyzkoušet. U nás se potýkáme s naprostým opakem a čekací lhůta pacientů na první vyšetření u lékaře je pak v řádu měsíců, někde až tři čtvrtě roku, podle regionu.

Náš systém má asi chránit pacienty před poškozením sluchu, kdyby byl trh příliš živelný.

Jistě, a já také nechci náš systém jen kritizovat. Jeho pozitivum vidím například v tom, že je stabilní, což je dáno přetlakem pacientů. To se ukázalo v krizi, jako byl covid. Byznys se ve všech filiálkách kolem nás propadal o významné desítky procent, protože trh se zavřel a lidé si přestali chodit pro sluchadla. Ale Česká republika byla premiantem mezi filiálkami v rámci koncernu, protože zde trh zůstal stabilní a lidé k lékařům chodili. Pokud mám totiž termín daný tři čtvrtě roku, nenechám si ho ujít, ale jdu s respirátorem. Co by tedy bylo ideální? Vůbec nechci rušit to, jak to u nás funguje, ale myslím, že by nebylo od věci otevřít možnost volného trhu paralelně. V některých zemích to takto funguje. Jejich trh se sluchadly je součástí veřejného zdravotnictví jako u nás, ale kdo chce, může si je pořídit komerčně.

Přímo ve vaší firmě se v přízemí nachází i servisní pracoviště. Bývají častější opravy sluchadel dětských nebo dospělých uživatelů? Tipla bych si, že to první.

To byste se divila. Sluchadla opravujeme hlavně seniorům. Upadnou jim, nebo část sluchadla ulomí, protože ho nedokážou tak jemně uchopit. Nebo se ho snaží vyčistit tak vehementně, až ho rozbijí. To je taky časté. A samostatnou kapitolou jsou podomácku dělané opravy. Je zvláštní, co jsou lidé schopní vymyslet a do čeho se pustí. Někomu třeba spadne sluchadlo při vaření do hrnce nebo ho upeče… Nebo zákazník ztratil sluchadlo na podzim na zahradě a našel ho až na jaře – a kupodivu, když tam dal baterku, fungovalo (smích).

S nedoslýchavostí se často pojí i tinnitus. Na webu nabízíte aplikaci, která umožňuje terapii tinnitu. Na čem je založena? Mohou ji využívat i lidé, kteří nemají sluchadlo?

Existují dvě cesty. První je aplikace, která se jmenuje Tinnitus Relief™, tedy „úleva od tinnitu“. Je volně dostupná pro kohokoli a není ničím podmíněná. Funguje na principu TRT terapie. Ale jak sama víte, tinnitus dnes neumíme vyléčit. Osobně věřím, že až to někdo dokáže, získá za to minimálně jednu Nobelovku (smích). Takže se jen snažíme odvést pozornost pacienta od tinnitu – a k tomu slouží tato aplikace. Je zdarma jak na platformě Android, tak v App Storu. TRT terapie funguje na principu toho, že se generují a reprodukují šumy – bílý nebo růžový šum či nějaké přírodnější zvuky, jako je šumění vln, potůček apod.

Servisní čištění sluchadla

Takže jde o něco jako masker?

V podstatě ano. Zde je tím maskerem aplikace. Zvuk se generuje v aplikaci v telefonu nebo tabletu, kam si ji člověk stáhne. Zvukovým výstupem může být cokoliv od reproduktorů telefonu, že si to pustíte nahlas, nebo si k němu připojíte libovolná sluchátka, která máte. Můžete si zvuk pustit i do domácí stereo aparatury, nebo pokud máte sluchadla, co se dají připojit na streaming z telefonu, si zvuk pustíte do sluchadel či kochleárního implantátu. A druhou cestou je samotné sluchadlo. Pokud má uživatel některé z našich sluchadel ReSound, je možné aktivovat si ve všech modelech v podstatě to samé. Ten takzvaný masker nebo TRT terapii. Generátorem potom není aplikace, ale samotné sluchadlo. Tato funkce je dostupná ve všech modelech, ale drtivá většina uživatelů má tuto funkci vypnutou, protože ji nepotřebuje. Nicméně pokud chtějí, nebo pokud to profesionál, v našem případě tedy lékař, uzná za vhodné, funkci zapne. Vše je v ceně sluchadla. Vzhledem ke konektivitě sluchadel může uživatel, pokud má aktivovanou funkci na tinnitus, řídit i svůj tinnitus masker. Myslím tím, že může v aplikaci ovliňovat hlasitost, typ šumu apod.

Lukáši, prozradíte mi na závěr něco z historie vaší společnosti? Jde o rodinnou firmu?

Spousta zákazníků a partnerů si myslí, že je to rodinná firma, ale není a nikdy nebyla. Pod názvem Sluchadlová akustika jí od roku 1993 šéfoval můj táta Miloš Praus, ale nikdy nebyl jejím majitelem. Jako české „es er óčko“ ji pod názvem Sluchadlová akustika založili tátovi němečtí kolegové. V roce 1996 se stal stoprocentním vlastníkem Interton, který pak byl jedinou značkou, jakou firma tehdy dodávala. To trvalo do roku 2005, kdy byl celý Interton odkoupen dánským koncernem GN Hearing, a my se stali dceřinou společností GN Hearing. Postupně jsme připojili značky ReSound a Beltone, abychom se nakonec přeorientovali výhradně na značku ReSound. Interton již nyní aktivně nenabízíme, ale děláme stále servis této značky.

Nedivím se, že lidé vaši firmu považují za rodinnou. Pokud si vzpomínám, učil jste se od svého otce, než jste společnost převzal…

Tátovi jsem začal pomáhat v době, kdy jsem byl ještě dítě školou povinné. Asi v 17 letech mě poslal na celé prázdniny k výrobci do Německa, aniž bych uměl předtím německy. To byla dobrá zkušenost. Byl jsem ve fabrice celé prázdniny, prošel ji od sklepa až po půdu, bydlel jsem u ředitele a majitele doma. V jeho Porsche jsme jezdili každý den do firmy. Bylo to geniální. Naučil jsme se německy – a hlavně mě to chytlo! Od té doby už jsem tátovi pomáhal naplno a od roku 2001 jsem stálým zaměstnancem. Ekonomku jsem si dodělával při zaměstnání. Od řadového laboranta na výrobu tvarovek přes prodej a všechny další činnosti jsem tu okusil všechno. Táta si od roku 2016 užívá důchodu a na hrbu to mám já. Nyní máme 13 zaměstnanců, včetně mě. V průměru u nás lidé pracují 15–16 let. Moc mě těší, že to takhle je, protože kádr je stabilní a opravdu jsme jedna rodina!

Děkuji za rozhovor.

Pozn. redakce Orientační test sluchu v angličtině i aplikaci pro terapii tinnitu Tinnitus Relief najdete na stránkách společnosti resound.com

Text a foto: Lucie Křesťanová, šéfredaktorka magazínu Dětský sluch