Se sluchadly to byl boj. Verunka je schovávala a jedno jsme i vyprali

Sedmiletá Verunka žije se svou starší sestřičkou Natálkou (10) a rodiči v malé vesnici Kamhajek nedaleko Kolína. Když se narodila, odhalil novorozenecký screening možnost, že s jejím sluchem není něco v pořádku. Následná vyšetření potvrdila lehkou až střední nedoslýchavost. Zpočátku Verunce pomáhala sluchadla, nyní už je dívenka čerstvou uživatelkou druhého kochleárního implantátu. Maminka říká, že se na svoje „druhé ouško“ moc těšila.

Pokud vím, u Verunky byla sluchová vada odhalena poměrně brzy. Jak jste situaci tehdy prožívali?

Verunka měla po porodu nevýbavné otoakustické emise. Byl to pro nás šok, protože v rodině nikoho se sluchovým postižením nemáme. Všichni nás utěšovali, že to ještě nic neznamená! Několikrát jsme měření opakovali, ale výsledek byl bohužel pořád stejný! Pak následovalo vyšetření BERA a po něm SSEP a tato vyšetření potvrdila lehkou až střední nedoslýchavost. Proto jsme začali řešit sluchadla a Verunka už v 11 měsících měla poprvé ta svá. Musím se přiznat, že pro nás toto období bylo hodně těžké. Neustále jsem se ptala, proč zrovna naše Verunka? Co jsme udělali špatně? Teď už vím, že nic. Prostě to tak mělo být!

Kdo vám v počátcích nejvíce pomohl vyrovnat se se skutečností?

Největší oporou nám byla rodina a kamarádi.

Verunka se starší sestrou a maminkou

Jak si Verunka přivykla na sluchadla?

Verunka sluchadla moc nosit nechtěla. Neustále jsme je hledali, protože je zahazovala a schovávala, jen aby je nemusela nosit. Byl to boj. Dokonce jsme jedno sluchadlo vyprali! Verunka pomáhala dávat prádlo do pračky a v nestřežený okamžik šup – a bylo tam! Až po chvilce jsem si všimla, že jedno sluchadlo nemáme. Než mě napadlo, že by mohlo být v pračce, chvilku to trvalo. Sluchadlo naštěstí vydrželo! Až časem, asi to bylo tím, jak se Verunce sluch zhoršoval, začala sluchadla chtít a vyžadovat. Ale to jí byly asi tak 3 roky. Do té doby si vystačila i bez nich.

Měli jste nějaký problém s obsluhou sluchadel?

Na obsluhu sluchadel jsme si zvykli poměrně brzo. Myslím si, že na tom není nic těžkého. Brali jsme to jako součást našeho života, byla to taková rutina. Ani Natálka neměla problém sluchadlo Verunce nandat nebo naopak vyndat atd.

Jaké bylo Verunčino první slůvko? Vzpomínáte si?

Verunka začala žvatlat ve věku kolem 1 až 1,5 roku jako úplně zdravá holčička a první slůvka byla mama, tata, baba. Neviděli jsme rozdíl mezi ní a starší Natálkou.

Kdo přišel na to, že Verunce sluchadlo přestává stačit, že dochází ke zhoršení její sluchové vady?

Když bylo Verunce asi 3,5 roku, zasekla se v mluvení, takže jsem cítila, že je něco špatně. Audio se zhoršovalo a bylo vidět, že Verunce sluchadla nestačí. Moc nám pomohla naše poradkyně rané péče paní Iva Jungwirthová z Tamtamu (Raná péče Centra pro dětský sluch Tamtam, pozn. redakce), která okamžitě reagovala a doporučila nám obrátit se ve Fakultní nemocnici Hradec Králové na pana doktora Dršatu. Ten nám opravdu moc pomohl.

Bylo pro vás rozhodnutí o první kochleární implantaci těžké? Jak proběhla operace a následné nastavování procesoru?

Rozhodnutí bylo opravdu hodně těžké. Měli jsme strach a chtěli pro Verunku to nejlepší. Ve všem nám hodně pomohla paní Iva a pan doktor. Vše nám několikrát vysvětlili, měli s námi trpělivost a chápali naše obavy. Nakonec jsme se pro implantaci rozhodli a jsme za to moc rádi. První operace proběhla bez komplikací. Verunka byla statečná a celé oddělení nemocnice bylo opravdu úžasné! Asi je hloupé říci, že jsem byla nadšená z personálu, z lékařů. Nevěřila bych, že se někde najde tolik skvělých lidí! Z prvního nastavení jsme měli strach. Co když Verunka řekne, že implantát nechce, že jí nevyhovuje? Naštěstí se tak nestalo. Pan inženýr Bauer s paní logopedkou byli trpěliví a Verunka to zvládla. Už cestou domů bylo vidět, jak je nadšená. Usmívala se a prozpěvovala si. A nám spadl obrovský balvan ze srdce.

Používáte nebo používali jste pro komunikaci v rodině v některém období také znakový jazyk?

Protože Verunka měla zpočátku lehkou nedoslýchavost, tak jsme neznakovali.

Chodíte na logopedii? Jak se daří spolupráce Verunky s paní logopedkou?

Na logopedii chodíme. V Kolíně a v Hradci Králové. Verunku to baví jak kdy. Ona je trošku neposeda a potřebuje akci, ale paní logopedka je skvělá a s Verunkou to umí. Verunka ji má ráda (úsměv).

Říkáte, že Verunka je neposeda? Jakou má dále povahu? Vypadá to, že si umí jít za svým!

Verunka je dost tvrdohlavá, paličatá a je to trošku generál. Narodila se ve znamení střelce, takže je to střelkyně (úsměv). Asi je dobře, že je taková, protože ji jen tak něco nebo někdo nerozhodí. Když jí někdo řekne, že má implantát, tak ona mu řekne: „No a co?“ Ukáže ho a řekne, že ho má, aby slyšela. Jsem ráda, že má takovou povahu, i když je to s ní občas těžké (smích).

Jak Verunka vychází se svou starší sestřičkou? Jaký mají holčičky vztah?

Verunka s Natálkou vychází asi jako všichni sourozenci. Občas se miluji a občas by se „sežraly“ (smích). Ale umí si spolu hrát a táhnou za jeden provaz. Natálka Verunce moc pomáhá se vším. Chrání ji, a když vidí, že něčemu nerozumí, tak jí to vysvětlí. Je to její velká ségra. Ale je pravda, že Verunka Natálku také chrání, a kdyby jí někdo ubližoval, tak si myslím, že Verunka by mu dala co proto! Natálka je její tahoun. Co umí ona, to musí umět i Verunka. Verunka umí lyžovat, bruslí, jezdí na kole asi od tří a půl let a chodí na volejbal.

Vzpomínáte si, jak Natálka reagovala, když jste jí řekli, že její sestřička špatně slyší?

Natálka věděla od začátku, že má Verunka nemocná ouška. Nelhali jsme jí. Myslím si, že to přijala tak, jak to je. Občas se ptala, proč Verunka neslyší tak jako ona, mrzelo ji to a také viděla, jak to trápí nás.

Jak se Verunce líbí ve školce a mezi dětmi? Jak s nimi vychází?

Do školky chodí moc ráda, jen tam nerada spí po obědě. Ona od mala nechce spát po obědě. S dětmi vychází. Občas se s někým pohádá a další den už s ním zase mluví. Má ráda, když ji děti poslouchají, a to se všem samozřejmě nelíbí. Jak říkám, ona je trošku generál.

Verunka je nyní po druhé implantaci. Bylo to pro vás napodruhé již lehčí rozhodování? A jak dcerka přijala skutečnost, že bude mít „druhé ouško“?

Rozhodnutí o druhé implantaci bylo mnohem jednodušší. Věděli jsme už, do čeho jdeme, a věděli jsme, že je Verunka s implantátem spokojená. Ona sama se na „druhé ouško“ moc těšila a vůbec se nebála. Až jsem se divila. Těšila se na sestřičky a na pana doktora a na čajíček, který jí tam poprvé moc chutnal (smích). Máme to za sebou a Verunka to krásně zvládla! Už se těšíme na aktivaci procesoru, snad bude Verunka spokojená. Moc ráda bych poděkovala personálu Fakultní nemocnice Hradec Králové, a to hlavně lékařům, sestřičkám, paní logopedce a panu inženýrovi… Prostě celému týmu, který se o nás tak krásně staral a stará. Moc si toho vážíme. Jsou to pravdu lidé na svém místě!

Připravila: Lucie Křesťanová, šéfredaktorka magazínu Dětský sluch

Fotografie: archiv rodiny Valihrachových, Shutterstock.com