Výhodou psychologického vyšetření je, že získáte ucelenější pohled na dítě

Můžete nám na začátku prozradit něco o Páťovi a Dominice? O dvojčatech se říká, že drží spolu...

To platí i u nás. Mají takový běžný vztah, perou se a všechno (smích). Ale vydrží bez sebe maximálně den, a pak už se na sebe ptají. Dceři vysvětlujeme Páťovo postižení. Aby rozuměla tomu, proč Páťa třeba něco může a ona ne, aby si nepřipadala odstrčená. Páťa nosí sluchadla, protože má středně těžkou vadu sluchu na jednom uchu a těžkou vadu na druhém. Dominika slyší normálně, takže musíme hledat řešení, aby každý z nich dostal to, co potřebuje.

Jakou mají děti povahu? Co mají rády?

Páťa býval samotář a hodně se stranil kolektivu, teď už je to o něco lepší. Chodí do školky pro sluchově postižené děti. Příští rok by měl jít do první třídy. Dcera má ráda velký kolektiv, na Páťu je to naopak moc. Domča je typická holčička, parádnice. Je ráda v pohybu, ráda tančí. V současné době chodí na aerobik. Páťa miluje koloběžku, hřiště, nejradši má teď vláčky a metro. Je to veselý kluk. Vypadá to, že má i dysfázii. Moc ještě nemluví, ale nevíme, nakolik je to způsobené ztrátou sluchu.

Ilustrační foto - Shutterstock.com

Proč jste se rozhodla u Patrika využít možnost konzultace s psycholožkou?

Pořád jsem se ve školce vyptávala, jak na tom Páťa je, kde přidat, kde ubrat a co my můžeme dělat. Ale chtěla jsem znát ještě jiný názor. Ve školce nedělají testy, které Páťovi udělala paní psycholožka Iva Jungwirthová z Tamtamu. Požádala jsem ji, jestli by se na Páťu nepodívala, jak na tom je, jestli je „v normě”. Tím, že od začátku spolupracujeme s Centrem pro dětský sluch Tamtam, to byla moje první volba.

Bylo pro vás důležité, aby měla psycholožka zkušenosti s dětmi se sluchovou ztrátou?

Určitě. Protože spíš dokáže pochopit, proč Páťa něco dělá určitým způsobem... Spíš než běžný psycholog, který nemá takovou zkušenost. Největší problém u Páti máme s porozuměním. My jemu rozumíme lépe než on nám, protože ho navedeme – ukaž apod. Ale pro něj je mnohem těžší porozumět tomu, co říkáme jemu nebo na co se ho ptáme. To mě nutí ho pořád sledovat, posílat na vyšetření, abychom měli kontrolu nad tím, jestli se dobře vyvíjí. Abychom neudělali nějakou chybu.

Co se týče komunikace, využívá Páťa spíš mluvený, nebo znakový jazyk?

Znakový jazyk vůbec nevyužívá, jen mluvený. Ze začátku jsme znakový jazyk zkoušeli, ale úplně mě ignoroval. Nechtěl ho. Občas něco ukáže, třeba slovo papat vyjádří tím, že si ukáže do pusy. Ale spíš to má nakoukané z pohádek. Ve školce znakový jazyk také vůbec nemá, preferují tam mluvené slovo.

Když se vrátím k psychologickému vyšetření, měla jste před ním nějaké obavy?

Ne. Jedině snad jsem se bála toho, co všechno se může objevit. Věděla jsem, že Páťa má nějaké nedostatky. Ale řekla jsem si, že aspoň o nich budeme vědět a budeme s nimi pracovat. A já vím, že se s ním pracovat dá, pořád jdeme dopředu.

Jaký byl průběh vyšetření?

Trvalo to asi tři čtvrtě hodinky. Čekala jsem za dveřmi a Páťa byl s paní psycholožkou sám. Hodně s ní spolupracoval. Mile mě překvapil, jinak to málokdy dává, být beze mě. Ale na druhou stranu jsme ho nikde nenechávali samotného na vyšetřeních, možná by také překvapil.

Máte teď větší jistotu, že se Páťův vývoj ubírá dobrým směrem? Víte lépe, co pro něj udělat?

Ano, připadal mi hodně opožděný. Proto jsem si říkala, že ten psychologický posudek je dobré mít. Výhodou psychologického vyšetření je, že získáte další a ucelenější pohled na dítě. Nejen jak slyší a jak mluví, ale i na vnitřní stránku. Páťa je strašně citlivý... Předala jsem pak zprávu od psycholožky klinickému psychologovi a do školky. Všichni s tím pracují. Můžeme to všichni propojit, ne že každý pojede to svoje. Podobně do školky dávám zápisy z logopedie, a naopak na logopedii pracovní sešity ze školky, veškeré zprávy…

Ilustrační foto - Shutterstock.com

Vy tedy děláte prostředníka mezi různými odbornostmi. Předáváte informace, aby se táhlo za jeden provaz. Vlastně koordinujete multidisciplinární tým...

Tak trochu (smích). Ani už mi to nepřijde – dostanu zprávu, nakopíruju ji a rozdám všem.

Stává se, že některý z odborníků má jiný názor než ten druhý a každý chce jít jiným směrem?

Ani ne. Jen jsme koupili další kompenzační pomůcky, TV streamer a mikrofon. Paní logopedka toho není zastáncem, ve školce to naopak vítají. Ale respektují se navzájem. Nám se TV streamer osvědčil. Když se Páťa dívá na televizi, slyší s ním lépe a oblíbil si ho. Mikrofon používám spíš výjimečně já, když mu chci něco sdělit a nechci křičet do pokoje.

Jaké bylo podle vás vyšetření pro Páťu? Jak se cítil? Vyprávěl vám něco…?

On ještě nic nevypráví. Musím se ptát a on odpovídá spíš ano, ne. Má zatím malou slovní zásobu, tak neví, jak to říct. Umí se třeba pochválit: Páťa výborně. Nebo když mu něco není příjemné, řekne: Páťa už ne. Když jsme odcházeli z psychologického vyšetření, byl v pohodě.

Vyhledala byste podobnou pomoc v případě potřeby v budoucnu znovu?

Ano, psala jsem paní psycholožce, jestli bychom mohli psychologický posudek zase po roce udělat znovu, abychom měli srovnání třeba v tom, co říkala, že by se mělo zlepšit. V brzké době se na to sejdeme.

Zvažovala jste někdy vyhledání nějaké odborné podpory pro sebe?

Zvažovala, hlavně když byly děti menší. Páťa měl období, že hodně brečel a nechápali jsme se. Ale mám velkou oporu v manželovi. Poslal mě třeba ven na procházku, abych si mohla odpočinout. Časové možnosti jsou pro nás trochu limitující – dojíždět třeba na podpůrné rodičovské skupiny je pro nás docela daleko. Byli jsme ale na pobytu s Tamtamem, tam i Dominika viděla, že je běžné, že děti mají sluchovou vadu. Vysvětlujeme jí to tak, že někdo má brejličky, někdo sluchadla. Je to ale potřeba vyvažovat. Dcera se necítí úplně svá ve skupině, kde jsou jen děti se sluchovým postižením, protože jí tam nikdo nerozumí. Ale na druhou stranu, v době, kdy jsme byli na pobytu, byly děti ještě malé, měly jen 3,5 roku. Někdy rozdělíme aktivity tak, že já jdu s ní na hřiště nebo nakupovat a manžel se synem se jdou dívat na vláčky. Jak už jsem řekla, s Páťou mi nejvíc dělá starost to neporozumění. Je to těžké jak pro mě, tak pro něj. Potřebuju pochopit, proč se třeba něčeho bojí a jak to udělat, aby se co nejméně trápil.

Ilustrační foto - Shutterstock.com

Máte pocit, že vám konzultace s psychologem nabídla i odpovědi na tyto otázky?

Dozvídám se, jakým způsobem se synem pracovat a vím, že to třeba bude trvat déle. Vím, že mu mám dopředu říkat, co budeme dělat, aby měl prostor se s tím smířit. Osvědčilo se mi říkat mu plán na zítřejší den. Mám i možnost vše průběžně konzultovat znovu s paní psycholožkou Ivou a taky s poradkyní rané péče Šárkou. Ta mi vždy dobře poradí. Nasměruje mě, jak s Páťou pracovat. Vždycky vše fungovalo. Třeba když byl menší, do všeho mlátil. A já byla nováček, neměla jsem zkušenost s neslyšícími dětmi, takže mě nenapadlo, co s tím. Pomohla mi Šárčina rada: ne mu zakazovat, ať to takhle nedělá, ale ukázat mu, jak jinak si může s hračkou hrát.

Jakou další odbornou péči pro Páťu ještě využíváte?

Páťa chodí jednou za tři týdny na hodinu k logopedovi, ten nás taky dobře vede. Ve školce mají speciálně pedagogické centrum, jehož odborníci se na děti chodí dívat. Když by byl nějaký problém, hned by mi o tom řekli a řešili bychom to. My jim zase říkáme, co Páťu může rozrušit, aby se toho vyvarovali, nebo abychom na tom společně zapracovali.

Připravila: Lucie Brandtlová, publicistka Informačního centra rodičů a přátel sluchově postižených, z. s.

Fotografie: Shutterstock.com