Nadpis článku Péče o dítě
sourozenci

Sourozenecké vztahy

26.5.2016

Pro dítě se sluchovým postižením je sourozenec vždy velkým přínosem.

Rodičům narození dalšího, zdravého dítěte obvykle přináší uspokojení z rodičovství nezatíženého nutností častých vyšetření, neustálého sledování zdravotního stavu dítěte, obtížného rozhodování o optimální volbě komunikační strategie, dlouhodobé logopedické práce. Na druhou stranu samozřejmě zvyšuje každé další dítě v rodině časovou i finanční zatíženost rodiny. Pro dítě se sluchovým postižením je sourozenec vždy velkým přínosem. Má v něm kamaráda na hraní, vzor pro sociální nápodobu, učí se komunikaci s dětmi, v případě slyšícího sourozence má i další řečový vzor, u sourozence se stejným postižením možnost přirozené komunikace ve znakové řeči. Každé další dítě výrazně zvýší počet komunikačních kanálů v rodině a obohatí tak rodinou komunikaci.

Zatímco v rodině s jedním dítětem probíhá interakce pouze mezi otcem - matkou, matkou - dítětem a otcem a dítětem, ve čtyřčlenné rodině je již těchto kanálů šest a v rodině se třemi dětmi deset. To, že je méně času na individuální práci s dítětem, bohatě vyvažují sociální dovednosti, které dítě v rodině se sourozencem získá. Samozřejmě že rodiče, kteří se z jakýchkoli důvodů rozhodnout mít jen jedno dítě, mohou mnoho udělat proto, aby z jejich dítěte nevyrostl typický jedináček. Musí si ale uvědomovat všechny důsledky, které dítěti nepřítomnost sourozence přináší, a snažit se o jejich zmírnění.

A jak je to se sourozenci slyšícími? Tam už není situace tak výrazně pozitivní. Na jedné straně dlouhodobé studie potvrzují, že z nich vyrůstají lidé tolerantní, citliví a bez předsudků, kteří nehodnotí druhé podle jejich vnějších projevů, bývají v dospělosti zodpovědnější a často i výběr jejich povolání bývá ovlivněn soužitím se sourozencem s postižením. Více si váží zdraví jako významné životní hodnoty. Na straně druhé právě oni nejvíce pociťují zvýšené nároky postiženého dítěte, od nich se očekává, že v případě potřeby pochopí a ustoupí se svými nároky stranou. Dojde-li mezi sourozenci ke konfliktu, rodiče mnohdy reagují velmi emotivně a mají tendenci vinit zdravé dítě, přitom konflikty mezi sourozenci jsou normální a neodmyslitelně patří k sourozeneckým vztahům. Děti někdy negativně pociťují, mají-li brát svého bratra či sestru ven, mohou se přitom setkat s výsměchem vrstevníků a nepochopením dospělých. Stává se, že rodiče automaticky předpokládají, že zdraví sourozenci vědí, jak a proč k postižení došlo, že situaci rozumí a nepodají jim vysvětlení odpovídající jejich rozumové úrovni.

Rodina samozřejmě předává část zodpovědnosti na zdravé sourozence a to již ve velmi nízkém věku. Považujeme za samozřejmé, že slyšící bratr či sestra zavolá sourozence k večeři, vyřídí telefonický rozhovor, tlumočí při jednání s neznámými lidmi. Především na nejstarší sestry dětí s postižením jsou kladeny největší nároky a očekává se od nich míra zodpovědnosti, která neodpovídá jejich věku. Často i výběr partnera je u sourozenců ovlivněn postiženým dítětem, hledají partnera stejně zodpovědného, s kladným přístupem k lidem s handicapem a v pozadí tohoto neuvědomělého výběru bývá i nevyřčené očekávání rodičů, že se o postiženého sourozence budou v dospělosti starat a budou mu oporou. S rychlým rozvojem možností genetické diagnostiky vznikají i nové a těžko řešitelné otázky, např. vhodný výběr partnera, vím-li, že jsem nositelem recesivního genu, způsobujícího poruchy sluchu. Abychom situaci zdravým sourozencům usnadnili, je především třeba v rodině o problematice postižení otevřeně hovořit, vracet se k již prodiskutovaným otázkám na vyšší úrovni, tak jak to odpovídá rozumovému vývoji dětí, nevytvářet žádná tabu, o nichž se nesmí mluvit, připustit i negativní pocity jednoho dítěte ke druhému, oceňovat všechnu jejich pomoc, neklást na ně nepřiměřené požadavky. A samozřejmě ujišťovat všechny děti o naší lásce a podpoře.

 

Autor: redakce idetskysluch.cz

Foto: Shutterstock


inzerce
Úvodník

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

je všeobecně známo, že včasná diagnostika je základním předpokladem pro úspěšnou kompenzaci a rehabilitaci sluchové vady a předurčuje tak celkový vývoj dítěte. Proč se tedy stále setkáváme s příběhy rodičů, kteří museli v dlouhém a složitém období, plném nejistoty, pátrat po tom, co vlastně ve vývoji jejich dítěte není v pořádku? Je nutné, aby do života rodičů zasahovaly i tyto pocity? „Těžko se srovnávám hlavně s tím, že jsme na vadu sluchu přišli tak pozdě.Přemýšlím, kolik křivd jsme na něm napáchali, když jsme si mysleli, že zlobí, že neposlouchá, přitom dnes už vím, že kolikrát neslyšel, nerozuměl, nevěděl, co jsme po něm chtěli. S tím se mi těžko smiřuje,“ vysvětluje jedna z maminek, které se redakci časopisu Dětský sluch svěřily se svou složitou rodičovskou zkušeností. Třetí letošní číslo tištěného magazínu Dětský sluch, které vyšlo v polovině září, jsme věnovali právě včasné diagnostice. Část textů z tohoto vydání budeme postupně publikovat i zde na portálu.

Zkušenosti ze zahraničí prokazatelně dokládají efektivitu funkčních národních screeningových systémů v jiných zemích, že i naše regionální a lokální zkušenosti v České republice mají pozitivní a statisticky významné výsledky, jak potvrzují lékařky Zuzana Šálková a Eva Havlíková. Také Tamtam se od roku 1998 snaží podporovat proces zavedení celoplošného screeningu sluchových vad v České republice, jak se můžete dočíst v článcích Věry Pažourkové, Anny Kučerové a Anny Jiříčkové. Kontinuálně sledujeme, že mezi našimi klienty přibývá dětí, které mají ve čtyřech měsících kvalitní sluchadlo a rodiče, kteří vědí, jak sluch a komunikaci svého dítěte rozvíjet. Bohužel ale registrujeme i rodiče, a není jich málo, kteří o vyšetření sluchu v porodnici vůbec nevědí, nebo naopak vyšetřením projdou, ale netuší, co mají dělat dál. Mnozí ještě ve dvou letech věku dítěte žijí s informací, že jejich dítě je opožděné. Proč nemohou být vyšetřeni novorozenci ve všech porodnicích? Proč nemohou dostat všichni rodiče srovnatelné informace? Proč nemáme v České republice jednotné metodické vedení a národní registr? Bude se systém u nás nějak měnit? Co můžeme pro pozitivní změnu udělat? Odpovědi na tyto a další otázky najdete v posledním čísle Dětského sluchu a na portálu www.idetskysluch.cz.

Díky mnoha zapáleným (vytrvalým,nadšeným, obětavým) lidem, jmenovitě musím vzpomenout na pana docenta Zdeňka Kabelku, jsme na správné cestě a nikoli jen na jejím začátku. Věřím, že každý krok správným směrem je užitečný a jsem přesvědčena, že dobré věci poslouží i toto číslo Dětského sluchu a veškeré informace na portálu idetskysluch.cz věnované včasné diagnostice.

 

Příjemné a inspirativní čtení vám přeje

Mgr. Jana Fenclová
ředitelka CDS Tamtam o.p.s.

Sociální sítě

Zůstaňte se námi v kontaktu díky našim sociálním sítím! Inspirujte se, ptejte se odborníků!

Facebook
Nejnovější trendy a aktuality
YouTube kanál
Zajímavé reportáže a rozhovory
Partneři
Partneři-2 Partneři-4 cez 4 malý sirda úřad vlády 2
inzerce
Copyright © 2015-2018 Centrum pro dětský sluch Tamtam, o.p.s. se sídlem Hábova 1571/22, 155 00 Praha 5 – Stodůlky IČ: 00499811. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu Centrum pro dětský sluch Tamtam, o.p.s., zakázáno.