Nadpis článku sluchové vady
dítě se tahá za uši

Sluchová vada u dětí s kombinovaným postižením

12.5.2016

Následující článek se zaměřuje především na základní oblasti a kroky, které bychom měli mít na paměti v rámci poskytování služeb rané péče u dětí, které mají kromě sluchové vady i jiné specifické potřeby.

Krok 1: včasné odhalení sluchové vady

Obecně platí, že vada sluchu je u dětí do jednoho roku věku nesnadno odhalitelná pouhým pozorováním či běžnými sluchovými zkouškami, například pomocí zvukových hraček. Vada sluchu není viditelná: dítě se v tomto období projevuje z hlediska sluchového vnímání a řečového vývoje zcela standardně, ať má sluchovou vadu či ne.

U dětí s kombinovaným postižením se může potenciální vada sluchu stát pro jejich rodiče zcela nepostřehnutelnou a je to pochopitelné. Dítě se nemusí projevovat standardně v mnoha oblastech vývoje, a proto mohou rodiče připisovat projevy spojené s vadou sluchu jinému postižení. Navíc musí mnohdy řešit závažné či život ohrožující problémy dítěte a otázky spojené s potenciální vadou sluchu je často ani nenapadnou.

Jedinou možností, jak se mohou rodiče přesvědčit, že je sluch jejich dítěte v pořádku, je objektivní audiometrické vyšetření. Je však potřeba, aby na tuto skutečnost upozornili rodiče patřiční odborníci, kteří mají rodinu v péči. Rodiče se mohou obrátit na svého pediatra a ten by je měl odeslat na odborné vyšetření (ORL, foniatrické pracoviště). Případně mohou rodiče sami požádat o vyšetření sluchu na patřičném specializovaném pracovišti.

Prvním krokem je tedy včasné odhalení (potvrzení či vyvrácení) a posléze diagnostikování sluchové vady. Pokud zdravotní stav dítěte umožňuje, aby bylo dítě schopné absolvovat příslušná audiometrická vyšetření, není důvod je odkládat.

Krok 2: včasné přidělení kompenzační pomůcky

Pokud se vada sluchu u dítěte potvrdí, je nutné v co nejkratším možném čase od určení diagnózy dát dítěti vhodnou kompenzační pomůcku – tj. závěsná digitální sluchadla, popř. později kochleární implantát. Pomocí kvalitních digitálních sluchadel či kochleárního implantátu lze totiž maximálně využít zbytky sluchu dítěte a zlepšit práh slyšení také v oblasti vnímání těch frekvencí, které jsou důležité pro porozumění řeči.

Obecně je tedy vhodné a velmi důležité dokončit diagnostiku sluchové vady do konce jednoho roku života dítěte, aby její kompenzace proběhla před fyziologickým nástupem řeči. Docílit takto včasné kompenzace vady sluchu u dětí s kombinovaným postižením je často nesnadné, platí však, že by měly diagnostika a kompenzace sluchové vady proběhnout v co nejkratším čase.

Krok 3: zahájení rehabilitace

Dalším navazujícím krokem je zahájení včasné rehabilitace. Aby dítě začalo sluchem vnímat mluvenou řeč a rozumět jí, musí se nejdříve naučit sluchem vnímat zvuky, začít je rozlišovat a dávat jim význam. Právě vývoj mluvené řeči či rozumění obecným zvukům jsou úzce spojeny s úrovní sluchového vnímání.

Sluchový orgán je vytvořen již před narozením, ale jeho funkční využití se teprve vytváří, a to za podmínky zdravého celkového vývoje dítěte a také podmínky vnější akustické stimulace. U dětí, které mají kromě sluchové vady ještě jiné problémy (zdravotní problémy, mentální postižení, opožděný vývoj či jinou smyslovou vadu atd.), jsou ale obě podmínky do různé míry narušeny, a proto je také riziko nedostatečného vývoje sluchu a následně i mluvené řeči daleko vyšší než u dětí, které mají pouze sluchové postižení.

Jak už bylo řečeno, rodiče často řeší nejdříve jiná, viditelnější, postižení a sluch se tak často dostane na okraj jejich pozornosti. Není však zcela žádoucí, aby rodiče podporovali v určitém období pouze jednu složku vývoje dítěte a aby rozvoj sluchového vnímání zůstal stranou zájmu. Pokud má dítě zajištěno poradenství rané péče související s jeho dalším postižením, je možné využívat i služby rané péče, které se váží na sluch. Ze zkušeností víme, že rehabilitace a podpora vývoje sluchu mohou probíhat paralelně na základě souběhu dvou a více služeb rané péče a vzájemné spolupráce několika poradců rané péče.

Taková spolupráce vede k celkově rychlejšímu tempu rozvíjení schopností a dovedností dítěte. Současně pozitivně ovlivňuje jeho celkové rozpoložení a především vztah mezi ním a rodiči. Neméně důležité je, že rodiče potřebují mít komplexní informace o celkovém stavu svého dítěte, o možnostech podpory jeho vývoje ve všech oblastech, aby byli schopni udělat si představu o tom, jak asi bude vývoj dítěte postupovat a co všechno mohou pro jeho podporu udělat.

Úloha pozorování rodičů

Protože mluvíme o dětech, u kterých je vzhledem k jejich věku či vzhledem k dosažené úrovni vývoje možné provést pouze objektivní vyšetření sluchu, je důležité, aby rodiče poté, co se dozvědí o sluchové vadě dítěte, začali systematicky pozorovat jeho reakce na zvuky a na řeč. V této souvislosti je třeba zmínit skutečnost, že u dětí, které mají těžší kombinované postižení či jsou velmi nezralé, se stává, že výsledky jejich objektivního vyšetření nemusí zcela odpovídat skutečnosti. Proto je na místě brát výsledky vyšetření s určitým odstupem a pozorovat reakce dítěte na zvuky v každodenním životě. V případě těchto dětí to nemusí být jednoduché. Dítě nemusí reagovat na sluchové podněty tak, jak bychom očekávali, ale reaguje svým specifickým způsobem. Ten může být pro rodiče i pro poradce zcela nový, či na první pohled nezřetelný, proto může trvat delší dobu, než ho rodiče či odborníci rozpoznají.

Právě subjektivní pozorování rodičů a poradců, tedy jejich pohled na to, jak dítě reaguje na sluchové podněty, je naprosto zásadní. Jejich informace totiž dokreslují celkový pohled na dítě a na to, jak se orientuje pomocí sluchu – tedy jak je schopno svůj sluch funkčně využít. Z tohoto hlediska je velice přínosné probírat na základě dialogu poradce s rodiči, nebo poradce s kolegy, kteří jsou s rodinou rovněž v kontaktu, závěry z pozorování a mluvit společně o možnostech, jak pozorování provádět a jak reakce dítěte hodnotit. Domluva s dalšími poradci rané péče je důležitá také proto, aby se péče různých středisek nedublovala, ale zároveň také proto, aby se při poskytování služby na nic nezapomnělo.


Autor: redakce idetskyluch.cz

Foto: shutterstock

inzerce
Úvodník

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

je všeobecně známo, že včasná diagnostika je základním předpokladem pro úspěšnou kompenzaci a rehabilitaci sluchové vady a předurčuje tak celkový vývoj dítěte. Proč se tedy stále setkáváme s příběhy rodičů, kteří museli v dlouhém a složitém období, plném nejistoty, pátrat po tom, co vlastně ve vývoji jejich dítěte není v pořádku? Je nutné, aby do života rodičů zasahovaly i tyto pocity? „Těžko se srovnávám hlavně s tím, že jsme na vadu sluchu přišli tak pozdě.Přemýšlím, kolik křivd jsme na něm napáchali, když jsme si mysleli, že zlobí, že neposlouchá, přitom dnes už vím, že kolikrát neslyšel, nerozuměl, nevěděl, co jsme po něm chtěli. S tím se mi těžko smiřuje,“ vysvětluje jedna z maminek, které se redakci časopisu Dětský sluch svěřily se svou složitou rodičovskou zkušeností. Třetí letošní číslo tištěného magazínu Dětský sluch, které vyšlo v polovině září, jsme věnovali právě včasné diagnostice. Část textů z tohoto vydání budeme postupně publikovat i zde na portálu.

Zkušenosti ze zahraničí prokazatelně dokládají efektivitu funkčních národních screeningových systémů v jiných zemích, že i naše regionální a lokální zkušenosti v České republice mají pozitivní a statisticky významné výsledky, jak potvrzují lékařky Zuzana Šálková a Eva Havlíková. Také Tamtam se od roku 1998 snaží podporovat proces zavedení celoplošného screeningu sluchových vad v České republice, jak se můžete dočíst v článcích Věry Pažourkové, Anny Kučerové a Anny Jiříčkové. Kontinuálně sledujeme, že mezi našimi klienty přibývá dětí, které mají ve čtyřech měsících kvalitní sluchadlo a rodiče, kteří vědí, jak sluch a komunikaci svého dítěte rozvíjet. Bohužel ale registrujeme i rodiče, a není jich málo, kteří o vyšetření sluchu v porodnici vůbec nevědí, nebo naopak vyšetřením projdou, ale netuší, co mají dělat dál. Mnozí ještě ve dvou letech věku dítěte žijí s informací, že jejich dítě je opožděné. Proč nemohou být vyšetřeni novorozenci ve všech porodnicích? Proč nemohou dostat všichni rodiče srovnatelné informace? Proč nemáme v České republice jednotné metodické vedení a národní registr? Bude se systém u nás nějak měnit? Co můžeme pro pozitivní změnu udělat? Odpovědi na tyto a další otázky najdete v posledním čísle Dětského sluchu a na portálu www.idetskysluch.cz.

Díky mnoha zapáleným (vytrvalým,nadšeným, obětavým) lidem, jmenovitě musím vzpomenout na pana docenta Zdeňka Kabelku, jsme na správné cestě a nikoli jen na jejím začátku. Věřím, že každý krok správným směrem je užitečný a jsem přesvědčena, že dobré věci poslouží i toto číslo Dětského sluchu a veškeré informace na portálu idetskysluch.cz věnované včasné diagnostice.

 

Příjemné a inspirativní čtení vám přeje

Mgr. Jana Fenclová
ředitelka CDS Tamtam o.p.s.

Sociální sítě

Zůstaňte se námi v kontaktu díky našim sociálním sítím! Inspirujte se, ptejte se odborníků!

Facebook
Nejnovější trendy a aktuality
YouTube kanál
Zajímavé reportáže a rozhovory
Partneři
Partneři-2 Partneři-4 cez 4 malý sirda úřad vlády 2
inzerce
Copyright © 2015-2018 Centrum pro dětský sluch Tamtam, o.p.s. se sídlem Hábova 1571/22, 155 00 Praha 5 – Stodůlky IČ: 00499811. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu Centrum pro dětský sluch Tamtam, o.p.s., zakázáno.