konstatuje lektor znakového jazyka, vychovatel a osobnost neslyšící komunity Milan Fritz
Nejnovější články
Kromě člověka bez rukou se základy znakového jazyka může naučit každý
konstatuje lektor znakového jazyka, vychovatel a osobnost neslyšící komunity Milan Fritz
Jak měnit svůj pohled na zdravotní stav pomocí umění?
Zamýšlí se Nicolle Cure, která žije s Ménièrovou chorobou, ztrátou sluchu, tinnitem a hyperakuzí
Paměť českých neslyšících
U výročí 25 let od založení Paměti národa si připomínáme příběhy neslyšících
Příběh Pam Parfitt, hudebnice se ztrátou sluchu, tinnitem, diplakuzí a tzv. hudebním uchem
„Můj životní duet se ztrátou sluchu přešel v orchestr”
Světová federace neslyšících slaví 75 let
Na zasedání nebude chybět česká delegace
Jsem ráda a hrdá, že jsme v rodině ustáli nejrůznější etapy
Příběh o sourozeneckém poutu a rozvoji komunikace s podporou znakového jazyka
Seriál O duši a uších (7. část)
Z psychologické poradny Centra pro dětský sluch Tamtam
Využití umělé inteligence v péči o sluch dětí původních obyvatel Austrálie
Projekt DrumBeat – umělá inteligence a screening onemocnění uší na dálku
Průvodce sociální podporou (8. díl)
Ze sociální poradny pro osoby se sluchovým postižením
Snažíme se zmapovat situaci rodiny a nastavit službu na míru
Představení Centra duševního zdraví ve Fakultní nemoci Ostrava
Úvodník
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
jazyk je tím nejdůležitějším, co nám dovoluje žít s ostatními, být součástí rodiny, společenství, národa, někam patřit, něco se naučit o sobě i o jiných a mít možnost ovlivňovat nejen svoje životní cesty, ale i životní cesty těch, které v životě poznáme.
Role jazyka jsou známé. Potřebujeme získávat i předávat informace, sdělovat myšlenky, projevovat emoce, ztotožňovat se s ostatními, kteří sdílejí stejné kulturní dědictví a stejné zvyklosti daného společenství, umět se vymezit a určovat si hranice vlastního života.
Všechny jazyky tento význam mají, včetně těch znakových. To už je dokázáno, stejně jako to, že učit se více jazyků současně nebo pobývat ve vícejazyčném prostředí dětem prospívá, nikoli škodí (ačkoli to někteří odborníci stále nevědí, nebo možná jen popírají?).
Jazyk je mocný, slovo i znak mají velkou sílu. Stejné sdělení může povzbudit, ale i výrazně zranit. Záleží na tom, jak je podáno. Osobně se domnívám, že je načase se intenzivněji a vědomě věnovat kultuře projevu, na kterou se zapomíná, a učit se jí.
Pak by se snad podařilo, aby bez výjimek všichni měli jako základ etiku komunikace a zcela zásadně by ubylo i mezi odborníky na komunikaci (třeba redaktory, lékaři, pedagogy, psychology či poradci) drsně sdělených diagnóz, nevhodně interpretovaných, i když možná faktických, výsledků testů nebo jen sdělení vlastních domněnek, které jsou necitlivé, zraňující a mohou ovlivnit život jiných nejen negativně, ale i fatálně.
Nepotřebujeme jen fakta, ta už si dokážeme najít, ale čím dál víc se vytrácí schopnost lidského sdělení s patřičnou motivací a citem. Ve veřejném prostoru komunikace velmi zhrubla, neomalenost a invektivy jsou veřejně tolerovány. Nový předmět „kultura komunikace“ není zatím ani náznakem na cestě do vzdělávacích programů.
Stále však kvalitu a kulturu komunikace drží každá rodina, každé společenství, každé pracoviště. Všichni máme své hodnoty, svá pravidla, přemýšlíme o tom, kdy je komunikace zdravá a měli bychom si vážit toho, komu, co a jak říkáme.
Příjemné a inspirativní čtení vám přeje
Mgr. Jana Fenclová
ředitelka CDS Tamtam o.p.s.
Sociální sítě
Zůstaňte s námi v kontaktu díky našim sociálním sítím! Inspirujte se, ptejte se odborníků!






